Pomůžou kostel zachránit duchové věřících?
V dřevěných lavicích kostela tiše sedí desítky bíle oděných postav. Nemluví. Se skloněnými hlavami se tiše modlí k Bohu. Nedýchají. Ani vzduch se nepohne. V mrazu prosincového dne, snad umocněném bezútěšným stářím kostelních zdí, se chvějeme zimou všichni. Nikoliv však „Věřící“.
Už celá staletí shlíží z kopce na ves Luková kostel sv. Jiří. Dodnes je její největší dominantou, ale při pohledu na něj není těžké uvěřit, že doba jeho největší slávy je dávno pryč. Po omítce skoro není ani památky. Věžním oknům chybí výplň a v místech, kde dříve bývaly hodiny, jsou dnes jen zrezlé kotouče. Kamenné kvádry zdiva, vystavené milosti a nemilosti počasí, ještě stále odolávají, ale není těžké klást si otázku: „Jak dlouho ještě?“
Zborcení by bylo dovršením celého pohnutého osudu kostela. Stával tu už ve třináctém století. Za husitských válek byl pobořen. V šestnáctém století se dočkal oprav a přestavby, už v následujícím století ho však zničil požár. Ani ten ale jeho historii nezavršil. Následovala další přestavba – získal svou nynější novogotickou podobu a byl obohacen o věž. Po nějakém čase ale začal chátrat. Přestože byl dál navštěvován věřícími. A pak se stalo něco zvláštního.
„Roku 1968 při pohřbu spadl kus stropu,“ říká dobrovolný správce kostela a výstavy Petr Koukl. „Truchlící, v přesvědčení, že je to zlé znamení, vyběhli ven z kostela a rozloučení s mrtvou dokončili tam.“
Těžko říct, zda měl pád stropu něco předvídat. Ale jedno znamenal určitě. Kostel byl pro veřejnost uzavřen. Poté probíhaly už jen práce, které měly zabránit jeho úplnému zániku. Byla opravena věž, zabezpečena sakristie, odstraněna sanktusní věž v havarijním stavu a provizorně spravována střecha. Je otázkou, jak by to bylo dál, nebýt roku 2012. Tehdy si totiž kostel vybral student Jakub Hadrava pro výstup své bakalářské práce. Do kostela přišli dobrovolníci, které obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou. Vzniklé odlitky od té doby poněkud netradičně zdobí interiér kostela a připomínají duše věřících, kteří zůstali kostelu věrni i v dobách nejtěžších.
„Díky dílu Jakuba Hadravy se dostal kostel do pozornosti veřejnosti,“ vypráví dál správce. „Za letošní rok navštívilo kostel již sedm set návštěvníků. Velký zájem je i ze zahraničí. Měli jsme tu návštěvu i z Paraguaye.“ Návštěvníci sem proudí ze zemí západní Evropy, ale už i jiných kontinentů a během prohlídky se zajímají, jak kostelu pomoci. Pomalu tak vzniká sbírka z dobrovolného vstupného, které bude také použito na opravu kostela.
Do sádry některých postav je přidán fosfor, takže v létě, kdy do kostela svítí celý den slunce, pak večer postavy světélkují a vypadají tak mnohem bizarněji, než obvykle. Na jeho rady tedy zkoušíme prosvicovat sochy baterkami. V přítmí kostela to vytváří zajímavé výjevy a „Věřící“ působí mnohem tajemněji, než obvykle. V blízké budoucnosti bude vznikat projekt na opravu střechy, která by měla být placena z peněz dotačních fondů. Díky opravám z peněz církve, dobrovolného vstupného a zájmu veřejnosti se kostel nakonec přeci jen dočká úplné záchrany a jeho lavice uvnitř se opět zaplní živými. Do té doby je po domluvě otevřen jen návštěvníkům výstavy.
Autor: Urbex.cz, Kateřina Havlíková